Sodíková – lze ji označit za královnu výbojek z několika důvodů. Jde totiž o nejrozšířenější typ s nejvyšším výkonnostním profilem, nízkými náklady na výrobu a na údržbu svítidel a s relativně nízkým příkonem elektrické energie. Barevné podání vydávaného světla je sice omezeno teplým odstínem, ovšem to je spíše výhodné zvláště v obydlených oblastech, kde je nutné dbát na fyziologické procesy v nočních hodinách, které nenarušují zdravý spánek. Některé pilotní projekty veřejného osvětlení LED diodami, které bylo nevhodně necitlivě navrženo ve studených barevných odstínech, potvrdily, že sodíková výbojka https://www.lightpark.cz/vybojky/ má v tomto směru stále své platné místo.
Halogenidová – podobný technologický postup při výrobě provází i zdroje halogenidové (metalhalogenidové). veřejné osvětleníLiší se v podstatě plnicí směsí a luminiscenční vrstvou a existuje jich několik druhů. Odlišnost spočívá v barvě vyzařovaného světla a intenzitě osvitu. Světlo se většinou velmi přibližuje dennímu slunečnímu svitu a vysoký index podání barev z nich činí ideální svítidlo pro sportoviště a pracovní prostory, kde je vyžadována velká pozornost. Běžně se s nimi setkáte na fotbalových stadionech, ve sportovních halách, na železničních uzlech, v podchodech, na některých frekventovaných křižovatkách a přechodech pro chodce, v nákupních centrech a přilehlých parkovištích. Měrný výkon je o něco slabší než u sodíkových výbojek, ale stále dostačující pro osvětlení velké plochy.osvětlení silnice
Rtuťová – předchůdcem a v jistém smyslu prvočinitelem tohoto typu světelných zdrojů byla výbojka rtuťová. Po výrobní stránce šlo o nejsnazší proces, jak uspořádat hořák, luminofor a docílit optimálního světelného efektu. Jejich hlavní předností je velmi dobré podání vyzařovaného světla a dobrý měrný výkon. Zpočátku se využívaly hlavně ve veřejném osvětlení, odkud je postupně vytlačily baňky plněné sodíkem.